Senioři na se na týdenním pobytovém táboře vypravili do středověku

Letos proběhnou dva turnusy, v prvním jsou liberečtí senioři, ve druhém několik Liberečanů a k nim do padesátky senioři z Frýdlantu a z Jablonce nad Nisou. Realizační tým pro letošní tábory je ve složení: ředitel Kontaktu Michael Dufek a pracovnice Kontaktu Vlasta Dejlová, Maruška Matějíčková a Angela Hudská.

DEN NULTÝ

První skupina seniorů vyrazila autobusem z Liberce směr osada Srbsko u Branžeže, do sportovně rekreačního areálu Ráj, kde na ně čekal realizační tým. Po dojezdu na místo určení byli senioři ubytováni, vše proběhlo hladce. V podvečer se všichni “táborníci” sešli pod pergolou, aby se seznámili s pravidly tábora a nastínili pravidla a průběh táborové hry.

Senioři byli rozděleni do 5 týmů, každý tým jmenoval svého “vůdce” neboli “styčného důstojníka”, zodpovědného za kázeň členů týmů a prostředníka mezi týmem a vedením tábora. Týmy obdržely krabici s pomůckami, které budou během tábora potřebovat pro plnění některých aktivit, hned v začátku si každý člen družstva vyrobil vizitku se jménem, kterým ho měli ostatní oslovovat. Vzájemné tykání bylo samozřejmostí. Pak přišel první úkol - poznat navzájem zájmy členů svého týmu a do druhého dne si rozmyslet, který hrad a rod si tým pro hru vybere.

Po večeři byla volná zábava a “nepovinná” večerka ve 22 hodin.

DEN PRVNÍ

V neděli ráno přivítali senioři, alias panoši, svoji táborovou šlechtu. Z pracovníků Kontaktu se pro tuto chvíli stali: svobodný pan Ruprecht z Bohaté Hory, jeho matka hraběnka Eleonora Ruprecht z Bílé Hory, jeho sestra komtesa Marionetta Kunhuta z Kozího Hrádku a jeho teta urozená paní Blanka Báthory z Uher, kteří jim zadali denní úkoly. Úkolů bylo dost, proto senioři rychle začali s jejich plněním, měli na to celý den. Jejich úkolem bylo vybrat si šlechtický rod, který budou v soubojích zastupovat, dále vytvořit si rodový erb, vybrat si hrad, ve kterém budou “přebývat” a který budou hájit “vlastním tělem” a svoji pokladnici, do které budou ukládat získané stříbrňáky. Týmy dostaly také kroniku, do které musí denně zaznamenávat zajímavé historky a byl jim zadán úkol vymyslet chvalozpěv, který před ostatními v závěru dne přednesou. Týmy, které úkoly splnily, si mohly jít v parném odpoledni “zaskotačit” do místního bazénu, což všichni s radostí přivítali.

Po večeři do tábora zavítal královský pokladník Jan Tříska z Lipé a urozený pan Beneš z Dětenic a Valdštejna, aby přednesli zdravici od samotného krále Karla IV. a aby předali svobodnému pánu Ruprechtovi pověřovací listinu k vyhledání, vyzbrojení a nakrmení panošů místního regionu. Pan Beneš panu Ruprechtovi předal také pokladnici plnou stříbrňáků, určených právě pro soutežící panoše. Počet získaných stříbrňáků na konci tábora stanoví pořadí jednotlivých týmů. Za nedělní aktivity byly také při večerním nástupu “předákům” týmu rozdány první mince.

Při nástupu byly také “řešeny” přestupky, týkající se nedodržování táborových pravidel a bylo také dohodnuto, které týmy a ve který den budou vést ranní rozcvičku.

A tady jsou údaje o jednotlivých týmech tak, jak se týmy samy rozhodly:

Tým Zelených – hrad Frýdlant – rod Redernové
Tým Oranžových – hrad Hazmburk – rod Zajícové
Tým Modrých – hrad Valdštejn – rod Valdštejnové
Tým Červených – hrad Šternberk – rod Šternberkové
Tým Žlutých – hrad Trosky – rod Valdštejnové

DEN DRUHÝ

Ráno začalo společnou rozcvičkou. Na nástupu seniory přivítali zástupci rolníků rolníci ve složení ředitel – Standa uhlíř, Maruška – kořenářka Majdalenka, Vlasta – květinářka Apolenka a Angela – kuchařka Andělka.

Jelikož bylo potřeba ve středověku umět zacházet se zbraní a ulovit si potravu, tak tomu odpovídaly i dopolední aktivity týmů. Každý tým nominoval 5 zástupců na střelbu kuší a 5 zástupců na lovení ryb. Střelba kuší byla náročná, mnoho střel padalo mimo terč, ale naštěstí nedošlo k žádnému zranění. Nejlépe se umístil tým modrých, který získal 40 bodů a tím i 5 stříbrných mincí.

Lovení ryb probíhalo v místním bazénu, kam bylo vhozeno 10 ryb, které pak pětice z každého týmu musela na čas přinést do košíku. V nejrychlejším čase 8.22 minut ulovilo rybky družstvo zelených a také obdrželo 5 stříbrných mincí.

Po obědě a poledním odpočinku se týmy vrhly do dalšího klání, a to do zkoušky čichu, chutě, hmatu a zraku. V čichu měli všichni rozeznat koření levandule, oregána a rozmarýnu. Se zavázanýma očima se podařilo týmům uhodnout chuť kozího sýru, sušené meruňky a černé olivy. Hmat byl velkým oříškem, neboť měli uhodnout mrkev, červenou řepu a kokosový ořech. Nejtěžší byla ale soutěž zraku, a to v rozeznávání 10 jedlých a 10 nejedlých rostlin a hub.

Odpolední program po splněných úkolech byl pro každého individuální, někdo jen tak odpočíval, někdo se koupal v bazénu a nebo se hrály karty a deskové hry.

Při večerním hodnocení rozdával Standa uhlíř zasloužené mince, takže nejvíce stříbrných mincí za tento den získal tým modrých (14), dále tým zelených (10), tým oranžových a žlutých získal stejný počet mincí (8) a tým červených si odnesl 5 stříbrných mincí.

V celkovém pořadí obdržených mincí pak vypadaly po pondělních soutěžích naše týmy takto: modří 41, zelení, červení a žlutí ve shodě (35) a oranžoví (31).

DEN TŘETÍ

Každý, kdo se chce stát udatným rytířem, musí být zručný a to museli prokázat i naši panoši ve vesnici, která se nacházela pod jejich tvrzí. Tak tomu bylo i při ranním nástupu řemeslníků: ředitele – svíčkař Bořivoj, Maruška – hrnčířka Kazi, Vlasta – keramička Božena a Angela – šperkařka Libuše.

Týmy dostaly za úkol se rozdělit na dvojice a ukázat svoji zručnost ve výrobě keramického hrnečku, vymalovat skleničku, vyrobit nejhezčí šperk za pomoci drátků a korálků, vyrobit svíčku a nádobí z alobalu, aneb cínové nádobí. Samotní panoši byli překvapeni, jak nádherné výrobky se hromadily na jednom místě, na kterém pak byly nabídnuty a ve většině prodány trhovcům. Nejvíce výrobků (7) se prodalo v týmu zelených a červených.

Po dobrém obědě a odpočinku začaly štafetové soutěže všech týmů. Všichni měli za úkol na čas zatlouci hřebík do prkna, v tom překvapila řada žen, které byly rychlejší jak muži.

Dále měli pak přenést do pet lahve co nejvíce vody za pomoci drobných předmětů, jako byla velká lžíce, malá lžička, 3 listy papíru, víčko od pet lahve a malá plastová sklenička. Legrace bylo opravdu dost, v zatloukání hřebíků zvítězilo družstvo žlutých časem 3.46,6 minut a v plnění lahví vodou bylo úspěšné družstvo modrých. V závěru dne si ještě jednotlivé týmy připravovaly tabulku rodokmenu, která byla přehlídkou nápaditosti a výtvarného umění. Opět se chopili brka písaři, aby doplnili čerstvé zprávy do svých kronik.

Po večerním rozdávání stříbrných mincí zatím vedlo družstvo modrých (53), zelení a červení stejný počet (48), žlutí (46) a oranžoví (43).

Nesmíme zapomenout na každodenní ranní rozdávání novin „Srbská (h)láska“, které naše panoše informovaly o dění na panstvích včetně křížovky a luštění různých rébusů.

DEN ČTVRTÝ

Ve středu po ranní rozcvičce a snídani přijeli do tábora potulní umělci ve složení: ředitel – Casanova známý malíř Viktor, Maruška – místní tanečnice Eržika, Vlasta – vědma a čarodějnice Karen a Angela – loutkářka Amélie. Zatímco malíř Viktor si vybíral mezi děvčaty objekt na malování, tanečnice Eržika předvedla v tanci svoje půvaby a vědma Karen se snažila očarovat místní panoše svýmy kouzly a skleněným okem. Poté se ujal slova malíř Viktor a seznámil jednotlivé týmy panošů s dopoledním programem. Týmy se rozdělily na čtyři stanoviště, na kterých měly projevit znalosti v odborných kvízech. Na prvním stanovišti měly poznávat malíře a obrazy, na druhém názvy středověkých hradů, na třetím umístění hradů na slepé mapě a na čtvrtém středověké stavby v Evropě. Podle výsledků byl nejtěžší kvíz s názvy středověkých hradů a nejlépe si všichni vedli v určení středověkých staveb v Evropě.

Po obědě a poledním odpočinku se všechny týmy přemístily do „pracovního“ altánu, aby se připravily na další úkol. Cílem každého týmu bylo pobavit večer vzácnou návštěvu, neboť potulní umělci museli narychlo opustit hrad. Každý tým dostal za úkol připravit scénku, píseň či báseň, které by svojí originalitou pobavily vzácné poselstvo od krále Karla IV. Zároveň dostaly týmy za úkol namalovat obraz pro královskou výpravu, ze kterých pouze jeden měl být vybrán pro samotného krále Karla IV.

Všichni panoši se s vervou sobě vlastní pustili do díla, takže při večerním hodnocení scének a písní jednotlivých týmů byl potlesk a smích tou největší odměnou pro poselstvo od krále, které vybralo nejlepší scénku z týmu oranžových a obraz pro krále putoval od týmu žlutých. Podle zásluh byly předány stříbrné mince a konečný stav v závěru dne byl následující: modří (70), žlutí (63), zelení a oranžoví (62) a červení (58).

Opět byly rozdány další výtisky táborových novin a následovala volná zábava.

DEN PÁTÝ

Každý správný rytíř musí znát své okolí, aby ho mohl dobře spravovat a starat se o něj. Proto se jednotlivé rody, aneb naše týmy, musely vydat na průzkum svého území, které bylo třeba chránit před nezvanými hosty. Po ranní rozcvičce a bohaté snídani se všichni panoši chystali na celodenní výlet. Dostali od vedení – bojovníků úkol pečlivě po celý den pozorovat okolí, aby pak mohli na konci dne zodpovědět 15 záludných otázek.

Povoz nebo-li autobus přijel včas, a tak se mohli výletníci vydat na cestu již v 10.00 hodin - směr zámek Humprecht. Zde byli rozděleni do dvou skupin, aby si tak mohli v klidu prohlédnout velice krásné interiéry tohoto zámku. Jak bylo znát, měli všichni oči na „šťopkách“, aby jim neutekla sebemenší zajímavost ze samotné prohlídky a pečlivě si zapisovali podrobnosti z výkladu průvodců. A protože se všichni řídili heslem „kdo se bojí, nesmí do lesa“, tak překonali silný vítr i  bičující dešťové kapky. Odměnou jim pak byl krásný výhled ze zámecké věže po celém okolí. Následně se přesunuli povozem do malebné vísky Vesce u Sobotky, která pro svoji zachovanou lidovou architekturu byla vyhlášena památkovou rezervací. Ti, kteří již byli příliš unaveni, se vraceli zpět povozem do tábora a 29 odvážných panošů se vydalo cestou údolím Plakánek směrem k hradu Kost. Po cestě je žádní loupežníci nepřepadli, a tak se všichni v pořádku vrátili zpět do základny tábora.

Po odpočinku a vydatné večeři čekalo na všechny překvapení v podobě skupiny historického tance Villanella, která naučila naše panoše tančit historický tanec. Vysíleni tancem se pak naši tanečníci i se čtyřmi bojovníky občerstvili opečenými vuřty a chlebem, aby si v závěru dne mohli vyplnit test s 15 otázkami z výletu. Patřičně znaveni, ale plni dojmů, se po rozdání dalšího čísla novin všichni rozešli do svých příbytků k řádnému odpočinku.

DEN ŠESTÝ A POSLEDNÍ

Tak se v našem kraji a lese objevili čtyři strašní loupežníci: ředitel – Bourák, Maruška – Zobák, Vlasta – Vidlák a Angela – Rumák. Šel z nich strach a hlavně vyzvali naše panoše, aby prošli loupežnickým lesem, ve kterém na ně čekaly nevídané úkoly. Odpovídali na otázky, které měli připevněné na kmeni stromů a museli plnit zadané úkoly. Loupežník Vidlák je nechtěl pustit lesem, pokud nenaplní košík šiškami, loupežník Rumák si připravil hůl, na kterou zachytával kroužky, loupežník Bourák zval ke hře v kostky a loupežník Zobák postavil neposednou plechovkovou pyramidu. Při nesplnění jakéhokoliv úkolu zněly škodolibé pokřiky loupežníků, neboť se panoši museli vykoupit svými stříbrňáky, o které je loupežníci s radostí obírali. A že jich bylo dost, to se poznalo po odevzdání zbylých stříbrných mincí našim ranhojičům Sylvě a Evě.

Po zaslouženém obědě a odpočinku přišel vrchol celého týdenního snažení našich panošů. Opět nastoupilo poselstvo od krále v čele s panem Ruprechtem, který vyhodnotil vítězný tým, kterým se stali modří s celkovým výsledkem 63 stříbrných. Na druhém místě se umístil tým zelených s počtem 50 stříbrných, třetí místo obsadil tým oranžových s počtem 47 stříbrných, čtvrté místo patřilo týmu žlutých s počtem 44 stříbrných a čestné páté místo patřilo týmu červených s počtem 39 stříbrných mincí. Svobodný pán Ruprecht z Bohaté Hory pak slavnostně pasoval všechny panoše do stavu rytířského, byly jim předány diplomy a účastnické listy. Jako odměnu dostaly všechny týmy šumivou lihovinu, jeden stříbrňák a bochník čerstvého chleba. Poté se dostavil mezi rytíře fotograf, který zvěčnil celou partu rytířů na barevné foto a pak se již vítězné družstvo modrých vydalo koňským povozem na projížďku po svém panství.

Vrchol celého večera teprve mohl přijít v podobě maškarního reje masek a tance za účasti pozvaného diskdžokeje. A byl to teda parádní rej všech tanečníků až do poslední písničky, doprovázený halasnými zpěvy a pokřiky. Nechyběla ohňová show, grilované maso a sýr – vše bylo výtečnou tečkou za celým dnem.

Poslední den v sobotu se konalo jenom balení kufrů a malé překvapení v podobě výborného dortu, na kterém byl zobrazen hrad Trosky. Přistavený povoz, opět autobus, pak všechny šťastně dovezl do jejich domovů v Liberci, Jablonci a Frýdlantu. Velké poděkování patří celé partě pracovníků Kontaktu, kteří vše vymysleli a  starali se o výbornou zábavu – řediteli Michaelu Dufkovi, Marušce Matějíčkové, Vlastě Dejlové, Angele Hudské a členkám ČČK Evě Menšíkové a Sylvě Holíkové. Bylo to moc prima a zase někdy se těšíme na shledanou!

Text a foto: KS Kontakt Liberec

 

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec