Nový fenomén v lesnictví: bezdomovci

Na paloučku uprostřed lesa stála dřevěná chaloupka – Bouda budka. Jednoho dne běžela kolem myška Hrabalka. Když uviděla Boudu budku, šla k ní blíž a zeptala se: „Boudo budko, kdo v tobě přebývá?“ Nikdo však neodpo- věděl. Myška tedy vběhla do budky a začala v ní bydlet. Druhý den přiskákala k budce žabka Kuňkalka, které se také zalíbila a hned se ptala: „Boudo budko, kdo v tobě přebývá?“ Myška odpověděla a žabka hop do budky a začala s myškou bydlet… Běžel kolem zajíček Ušáček…

Všichni si jistě vzpomínáme na tuto lidovou pohádku, kterou jsme často dramaticky ztvárňovali při představení v mateřských školkách pro naše rodiče. Považovali jsme to za příjemnou dětskou hru a zábavu. Nicméně co tato krásná pohádka může také představovat? Realitu dnešního lesnictví a realitu dnešního života lidí bez domova. Představuje stále se stupňující problém ve správě lesa a problém v přístupu k černým stavbám různých tvarů, z různých materiálů a s různým počtem obyvatel uprostřed lesů.

Dnes s nadsázkou, dříve ve stresu před zkouškou, jsem se sám sebe ptal, proč na lesnické fakultě potřebuji základní vědomosti ze sociologie. Proč se mám zabývat touto vědou, když v lese potkám maximálně vyplašenou srnečku, s níž navážu pouze oční kontakt.

Nyní už tuším. Minimálně mi to pomáhá v komunikaci a snaze pochopit lidi, kteří si stavějí svůj „nový domov“ uprostřed lesů. Velmi často musím s těmito lidmi komunikovat a žádat je, aby v lesích nestavěli boudy, aby tam nenechávali kolem sebe takových odpadků, aby nezakládali ohně atd. Ovšem efekt nebývá vždy takový, jaký bych si představoval.

Že by mé nedostatečné vědomosti? Někteří totiž neodejdou, jiní se přemístí do lesů na druhém konci města, nebo se usídlí kdesi pod mostem. Někteří opravdu poslechnou a jdou řešit své problémy do různých azylových domů. Co bývá však nejhorší? Nalézt člověka umrzlého v lese, což bohužel nebývá tak ojedinělé.

Je zde ale několik podstatných otázek. Je v naší společnosti něco špatně, protože je k tomu dohnala? Nebo naopak chtějí tito lidé užívat svobodu podle svého rozhodnutí a přístupu k životu? Má naše společnost platit na to, aby těmto lidem pomohla, či odstranila negativní vlivy, které svým způsobem žití způsobují? A mnoho dalších otázek.

Kdyby byla naše společnost tak dokonalá, asi bych se nezabýval touto „pohádkou“. Po staletí zde žili skromní, chudí, bohatí, vychytralí a zloději. Vždy se jedná o přístup k sobě samému a tím i ke svému okolí. Nepředpokládám, že by se na tomto něco změnilo. Mění se však prostředí, ve kterém naše společnost žije, či které si naše společnost vytváří. Mimo jiné i nástrahy, které způsobují stupňování problémů lidí bez domova.

Mohu na daný problém pohlížet pravicově či levicově, ale vždy tady tento problém bude. Ne každý člověk se dokáže orientovat v masáži „výhodných“ nabídek různých produktů na různých trzích. Ne každý člověk přijme momentální způsob žití „většiny“ společnosti. A ne „většina“ společnosti je ochotna platit za problémy či způsob žití lidí bez domova.

Jaké je tedy řešení tohoto problému pro lesníka? Jak se má vypořádat s boudami ve spravovaných lesích? Odpověď není jednoduchá. Ale možná je to v sebereflexi naší společnosti, v prevenci, jak rozpoznat vychytrálky a zloděje, a v přístupu k sobě samému, jak se nestát vychytrálkem a zlodějem.

Jako lesník jsem zvyklý pracovat s dlouhodobým časovým horizontem a chápu, že řešení je ještě daleko před námi, ale doufám, že i já se dočkám.

... Další den šel kolem medvěd Huňáč. Uviděl budku a zeptal se: „Boudo budko, kdo v tobě přebývá?“ Když lezl medvěd do budky, nevešel se a budka se rozsypala. Domluvili se tedy myška Hrabalka, žabka Kuňkalka, zajíček Ušáček, liška Ryška, vlček šedý Krček a medvěd Huňáč, že postaví novou budku a ještě větší, kde budou žít všichni společně.

Jiří Bliml, ředitel Městských lesů Liberec

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec