12.05.2015
Jan Král

Marta Kottová: Brundibár byl pro nás Hitler

Dětské opeře Brundibár patřil v Liberci závěr letošních oslav 70. výročí ukončení 2. světové války v Evropě. Představení, které mělo svou premiéru uprostřed války za zdmi terezínského židovského ghetta, nyní nastudoval Dismanův rozhlasový dětský soubor pod vedením Zdeny Fleglové.

Operu si v pondělí 11. května v sále Základní umělecké školy v Liberci nenechalo ujít několik desítek diváků. Seděla mezi nimi i dnes 86letá Marta Kottová, která si jako dítě prošla útrapami Terezína, odkud byla s rodinou poslána do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Dodnes se aktivně angažuje v osvětě mládeže a své svědectví o hrůzách holocaustu předává současným generacím.

„Opera Brundibár pro nás v Terezíně znamenala hrozně moc. Když se zpívalo ,Brundibár poražen, už jsme ho dostali, válku jsme vyhráli‘, představovali jsme si, že Brundibár je Hitler,“ zavzpomínala Marta Kottová.

Diváky v sále přivítal náměstek primátora pro školství, kulturu, sociální věci a cestovní ruch Ivan Langr. „Když jsem se poprvé s touto operou seznámil, tak mě nejvíce šokovala informace, jak dlouho se tehdy půlhodinové představení nacvičovalo. Mnohé účinkující děti v průběhu zkoušení odjížděly v transportech do vyhlazovacích táborů. V souboru je tak neustále nahrazovaly další a další děti,“ zmínil Ivan Langr. „Potěšilo mě, kolik tady v sále vidím mladých diváků, kteří by poselství po terezínských dětech měli nést dál, dalším generacím,“ dodal.

Opera Brundibár zazněla v Terezíně během války více než padesátkrát. Malým hercům divadlo pomáhalo překonávat těžkosti života v ghettu. V Terezíně znal Brundibára každý a děti si zpívali jeho melodie. Opera měla premiéru 23. září 1943. S židovskými vězni ji po deportaci do tábora nastudoval sám její autor, pražský hudební skladatel Hans Krása. Brundibára napsal na libreto Adolfa Hoffmeistra v roce 1938. Skladatele Krásu nakonec potkal stejný osud, jako většinu dětských zpěváků, kteří se na inscenacích postupně vystřídali. Jejich životy skončily ve vyhlazovacích táborech.

Příběh opery byl pro terezínské děti smutně symbolický: dvě chudé děti bojují proti zlu dospělých. Sourozenci Aninka a Pepíček mají nemocnou maminku, která ke svému uzdravení potřebuje mléko. Děti nemají peníze. Jak je získat je napadne, když uvidí na trhu flašinetáře Brundibára, který si vydělává hraním. Brundibár je však zlý a děti překřičí. Zoufalým dětem přijdou na pomoc zvířátka a pomohou jim přezpívat flašinetáře. Děti dostanou peníze, ale padouch Brundibár jim jejich výdělek sebere. Děti jej nakonec najdou a dostanou zpět, co jim patří.

Text a foto: Jan Král

 

 

Nastavení cookies